Dovolená v Garmisch-Partenkirchenu: Bavorská příroda, klid mimo sezónu a výlety s malým dítětem

Po roční cestovatelské pauze, kdy jsme řešili hlavně patálie našeho Matyho, jsme zpět na cestách a začínáme objevovat další krásná místa! Když jsme plánovali letošní dovolenou, opět vyhrály hory, tentokrát ale trochu netradiční a to ty v okolí bavorského Garmisch-Partenkirchenu. Už delší dobu jsem měl v okolí tohohle města několik špendlíků na mapě, a tak jsme si řekli, že by to mohl být skvělý výchozí bod pro výlety. Navíc jsme vyrazili už v červnu – mimo hlavní sezónu – a to se ukázalo jako skvělý tah.

Garmisch-Partenkirchen jako na dlani

Podzim v Praze

Snad pro většinu fotografů je podzim nejkrásnějším obdobím roku. Hlavní důvod? Podzimní barvy, které hrají všemi odstíny od zlaté přes oranžovou až po červenou. K tomu přidejte mlhy, které se téměř každé ráno válí nad krajinou, a ideální podmínky pro zachycení kouzelných scenérií jsou na světě.

Podzimní atmosféra u Trojského zámečku

Apartmán Na Vrších

    Dnešní doba je hodně hektická, a tak velká většina z nás, Pražáků, se snaží v každé volné chvilce utéct někam do přírody, kde může na chvíli vypnout. Klid, ticho a odpočinek určitě najdete v apartmánu Na Vrších, nově vybudovanému v budově bývalého statku, který leží uprostřed ničeho na hranici Jihočeského kraje a kraje Vysočina. My jsme měli možnost si tohle krásné ubytování na jeden víkend vyzkoušet a určitě i Vám doporučuju sem vyrazit.

Pohled na celý statek přes přilehlý rybník

Naše už tradiční cesta do Chorvatska

    Myslel jsem, že už se k psaní o téhle cestě do Chorvatska ani nedostanu, ale nakonec jsem se k tomu ještě dokopal i přesto, že už je to téměř rok starý příběh. Ale takhle před létem by se někomu mohlo hodit pár tipů na cestu do této oblíbené letní destinace. Záměrně píšu cesta do Chorvatska, protože i cesta může být cíl a tím my se snažíme řídit téměř vždy. A i když tedy naší finálovou destinací bylo Chorvatsko, vzali jsme to přes Rakousko a Slovinsko a neodradila nás ani špatná předpověď počasí a následné záplavy ve Slovinsku.

Tradiční pohled na Vorderer Gosausee

Letní Dolomity

         Středa a čtvrtek státní svátek, to si říká o dovolenou v pátek a vyrazit někam na prodloužený víkend. A taky že ano! Rozhodování bylo poměrně rychlý, Dolomity nás loni tak uchvátily, že jsme si řekli, že se tam každý rok alespoň jednou podíváme Takže balíme a jedem, letní Dolomity volají!

První ráno v Dolomitech u jezera Limides

Na týden v Londýně

     Z léta nám zbyl ještě týden dovolené, tak jsme vymýšleli kam bychom vyrazili. Vlastně se to po svatbě docela hodilo, abychom někam vyrazili na líbánky. Jak je asi patrný, tak nejsme ani jeden válecí typ, takže jsme to chtěli zase pojmout aktivně. Míša miluje Londýn a já tam nikdy nebyl, takže jsme měli poměrně rychle vybráno. Navíc se nám povedlo sehnat obě zpáteční letenky za 3 000,- od Ryanairu, takže nebylo už vůbec o čem.

Tower bridge při východu slunce

Podzimní Dolomity

    Na konci října vyšel nádherně státní svátek na pátek, a to byl hřích nevyužít pro nějaký výlet. Barvy podzimu jsou nádherný všude, ale my se rozhodli si zopakovat Dolomity. Předpověď byla víc než skvělá a i přesto, že už bylo docela pozdě na to chytit podzim v plné kráse, tak se nám výlet vydařil na výbornou. Ve čtvrtek večer jsme tedy po práci naházeli věci do auta a vyrazili.

Lago di Federa při východu slunce

Nekonečné krásy Dolomit

    Když jsme se s Miškou před rokem bavili o krásách Dolomit, ani by mě tehdy nenapadalo, že další rok tam skutečně vyrazíme. Na začátku roku jsme si vymysleli termín a pomalu se začali připravovat. Já si průběžně ukládal místa, která bych chtěl vidět a Miška, která už tam několikrát byla, tak přidala svoje zkušenosti. Vznikl z toho poměrně dlouhý seznam míst a trailů. Hned první den jsem ale pochopil, že Dolomity nejsou Krkonoše a že jsem si to představoval trochu jako Hurvínek válku. I díky vysokým teplotám, které zmáhaly jak nás, tak převážně naší Kiwi, jsme museli často měnit plány a improvizovat. I tak to bylo skvělých 7 dní a rád bych se podělil o naše zkušenosti. Bude to asi delší povídání, tak se pohodlně usaďte, uvařte si kafe a jdeme se na to podívat.

Hory v Dolomitech působí majestátně.

Jizerské hory

    Když jsme si s Miškou pořídili nový stan, tak jsme si řekli, že ho hned musíme dojet někam vyzkoušet. Padlo hodně návrhů, ale nakonec to vyhrály Jizerské hory. Mám už dlouho v hledáčku vyhlídky Paličník, Ořešník a Jizeru, tak už jen zbývalo naplánovat trasu a vyrazit.

Vyhlídka z kopce Jizera

Narozeninové překvapení

    Na konci října slavím narozeniny. Člověk by řekl, no a co, jenže Míša, moje drahá polovička, mi z těch 29. udělala nezapomenutelný zážitek. 

Kostel v obci Chvojen s Konopištěm v pozadí.

Českosaské Švýcarsko

    Oběma nám zbylo z loňska ještě pár dnů volna, tak jsme se rozhodli, že si uděláme ještě jednu dovolenou a pojmem to troch aktivněji a prozkoumáme Českosaské Švýcarsko. Myslim, že jsme za pět dní projeli spoustu zajímavých míst, který stojí za to vidět.

Západ slunce na Ještědu.

Zasloužená dovolená

    Už je to tři roky, co jsem naposled viděl moře a tehdy bylo všechno úplně jinak a to jak v mym životě, tak vlastně v celym světě. Když teda před létem padla idea, že bychom mohli vyrazit do Chorvatska, tak jsme si to poměrně rychle odsouhlasili. S Míšou máme oba Chorvatsko jako srdcovku, jezdili jsme tam často jako malý s rodičema a teď, když máme psa, tak to pro nás byla ideální volba. Termínově jsme to nakonec vymysleli tak, že první den strávíme v Rakousku kolem Hallsttatu, další u slovinského Bledu a pak se přes Plitvice přesuneme až do cílové destinace, kterou bylo městečko Bibinje nedaleko Zadaru. Pohodlně se usaďte, jízda začíná! :)

 

Západ v nedaleké marině.

 

Východ slunce na Děčínským Sněžníku

    Jo, zase Sněžník. Sníh do Prahy asi jen tak nedorazí, takže jsme si pro něj někam museli dojet. Na instagramu na mě začalo vyskakovat dost fotek zamrzlý přírody a rozhledny právě ze Sněžníku a tak jsem si říkal, že bychom tam mohli zase vyrazit.

Jako v pohádce.

Toulání po Vyšehradě

    Na konci prosince jsem si musel vyzvednout na magistrátu na Vyšehradě novej řidičák a když tou dobou bylo tak skvělý počasí, vzal jsem foťák a hned po tom co jsem si vyzvedl papíry, tak jsem vyrazil udělat nějaký fotky.

Z Vyšehradu je několik typických pohledů na Pražský hrad.

Vyhlídka u zříceniny Baba

    Pět let jsem jezdil na vysokou do Suchdola přes Podbabu a nikdy mě nenapadlo vydat se nahoru a omrknout zříceninu Baba. Zjistil jsem, že to byla velká chyba, protože se tam nabízí nádherný výhled na Prahu a navíc přímo na východ. Plán na některé zimní víkendové ráno byl teda více než jasnej.

Praha, srdeční záležitost.

Další toulání po Praze

    Ať tady tý Prahy nemám moc, tak spojím její dvě návštěvy do jednoho postu. Ještě když podzim barvil téměř všude, všiml jsem si, že spousta lidí fotí tramvaj projíždějící álejí žlutých stromů podél Mariánských hradeb. Zkusil jsem to tedy taky, pak jsem se vydal na Letnou a cestou zpět jsem ještě přibrzdil u Trosjkého mostu. V týdnu jsem se pak vydal fotit večerní Rašínovo nábřeží a nakonec jsem skončil až na Václvaském náměstí. Pojďme si tedy dát menší tour de Prague.

Noční Národní divadlo.

První noční focení

    Noční focení je jedna s disciplín, kterou jsem si taky chtěl někdy vyzkoušet. Instagramem putuje mraky fotek, kdy je hvězdami obklopený hrad, les nebo hory a v ideálním případě i s mléčnou dráhou. Upřímně jsem to nikdy nefotil, takže mléčnou dráhu jsem ani v plánu neměl, jen jsem si prostě chtěl zkusit fotit hvězdy. Jako ideální objekt se zdál Vrátenský větrák což je zrekonstruovaný mlýn nedaleko vesnice Vrátno. Jednu sobotu jsme tedy zabalili foťáky a vyrazili.

Noční obloha nad mlýnem.

Noční Praha

     Než byla vyhlášena další fáze lockdownu, tentokrát v podobě zákazu nočního vycházení od 21:00 do 6:00, tak jsem ještě chtěl udělat nějaké noční fotky. Původně jsem se chtěl vydat jen pro pár fotek Trojského mostu, ale pak to klasicky přebila vidina prázdné a nasvícené Prahy.

Dominanty Malé strany na jednom obrázku.

Mlhavé Středohoří

    Jak jsem psal v příspěvku o výletu na Ještěd, tak den předtím jsme se s tátou vydali chytat mlhavý východ slunce do Českého Středohoří. V pátek jsem na Instagram Česká krajina viděl fotky a videa ze skvělý vyhlídky nedaleko Ústí nad Labe, s výhledem na východ a na Labe. Vypadalo to, že vyhlídka je ideálně vysoko, aby se člověk dostal nad mlhu a mohl se kochat ničím nerušeným pohledem na východ slunce. Realita ale byla trochu jiná.

Krajina zalitá mlhou.

Východ slunce na Ještědu

    Chtěl jsem tenhle příspěvek nechat až na později, pořádně si pohrát s fotkama a spojit to s východem slunce předchozí den, ale jsem z tohohle rána tak nadšenej a plnej tolika emocí, že to musí ven už teď. Takže se pohodlně usaď, otevři si pivo nebo nalej bílý víno a užij si následující řádky a fotky, ze kterých u Tebe bude doufám panovat stejný nadšení jako u mě.

Neskutečná podívaná.