Letos naposledy na závodech

    Díky korona virovým opatřením jsme se letos na závodní dráhu vrátili s velkým zpožděním, a tak tomu taky odpovídal menší počet závodů. O víkendu 19. a 20. září se tak jel poslední dvojzávod seriálu mistrovství České republiky na dráze v Horním Jelení.

Ranní rozprava je základ.

    Původně jsme chtěli vyrazit v pátek, potrénovat a v sobotu se vrhnout v klidu na závodění. Realita u nás ale bývá často odlišná od plánů, a tak jsme vyrazili až v sobotu ráno. Chtěli jsme stihnout alespoň východ slunce u Kunětické hory, ale ani to úplně nevyšlo a dorazili jsme k ní až chvíli po. Nějaké fotky jsem ale udělali jak dronem, tak i foťákem. K dronování jsme využili parkoviště přímo pod hradem a k focení ze země nedaleké malé letiště, od kterého je Kunětická hora nejhezčí.

Kuňka ze země.

    

Kuňka ze vzduchu.

 

     Když jsme nafotili Kuňku, jak říkají domorodci, tak jsem se vydali na závodiště. Docela jsme se zdrželi, takže když jsme přijeli na dráhu, všichni už byli na nohách a trénovalo se. Rychle jsme tedy postavili stan, vybalili nejnutnější věci popadli auta, vysílačky a vyrazili dohánět absenci pátečního tréninku. Dráha byla perfektně připravená a ještě lehce zvlhlá po pátečním kropení. Po zhruba půlhodinovém tréninku jsme s bráchou udělali menší změny v nastavení a po rozpravě, kdy nám bylo oznámeno, že účast je velmi nízká (14 elekter a 14 spalováků), jsem se vrhli na kvalifikace. 

I my jsme museli dodržovat korona virová opatření.

Tak jdeme na to!

   

Jedině Kyosho!

  

    Dráha už na první kvalifikaci úplně oschla, což znamenalo, že auta úplně přestala fungovat a muselo se hledat nové nastavení. Nějak jsem se prokousali kvalifikacemi, ale nadšení v týmu bylo na bodu mrazu. Brácha se bohužel neprobojoval přímo do finále ze své semifinálové jízdy, ale vše naštěstí napravil v B finále, které vyhrál a společně jsme tak mohli bojovat v hlavním finále.

 

Soustředěnost.

Každý bedlivě sleduje svého jezdce.

 

    Auta už fungovala o poznání lépe, ale pořád to nebylo ono. Já zvolil na finále úplně jiná kola, a to byla trefa do černého. Zdálo se, že bych mohl bojovat o čtvrté místo (kluci z TOP3 jsou na mě až moc rychlý), nicméně můj motor byl zásadně proti a po několika zhasnutích jsem rezignoval, finálovou jízdu nedokončil a skončil poslední, tedy jedenáctý. Bráchy motor bohužel taky neměl svůj den a po dvou zhasnutích skončil sedmý. No nic, bylo potřeba dát sebe a auta do kupy, abychom si v neděli spravili chuť. 

Bylo potřeba zapít žal.

    Tátův Multivan posloužil skvěle jako třílůžkový apartmán, takže spánku bylo dostatek a po kvalitní přípravě jsme mohli hned ránou na osmou jít auta vyzkoušet. Vše fungovalo dobře, až do chvíle, kdy můj motor definitivně přestal spolupracovat (je teda nutno dodat, že má odjeto přes dvě sezony) a my museli řešit co s tím. Vozíme s sebou ale nějaké starší motory, takže stačilo jen vybrat a vyměnit, což proběhlo v pohodě a motor šel jak hodinky.

Brácha v jezdecké soustředěnosti.

    Po tréninku přišla krátká rozprava, pro ještě méně jezdců než den předchozí (12 spalováku, 11 elekter), a tak se rozhodlo, že elektry budou mít pouze A finále a spalovákům se přidá jedna kvalifikace a hlavní finále se pojede ve 12 lidech a na 45 minut. 

Martin Bayer v akci.

Bylo potřeba i týmově okoukat, jak to jezdí ostatní.

    Auta fungovala o poznání lépe než předchozí den, a tak byla i v týmu lepší nálada. Do hlavního finále jsem startoval ze čtyřky a brácha z šestky. Motor vydržel celou jízdu a po technických problémech těch rychlejších jsem to dotlačil až na druhý místo, což je ideální završení venkovní sezony. Brácha se většinu finále držel za mnou, ale kvůli zhasnutí motoru se musel spokojit s šestým místem. Celkově jsem to za letošní sezonu doplácali do TOP10, já pátý, brácha desátý. 

Sláva vítězům, čest poraženým!

Nejúspěšnější člen klubu a nejrychlejší "dědek"!

    Velký smeknutí si zaslouží místní klub v čele s Ottou, který i přes minimální účast dokázal uspořádat skvělé závody a připravit perfektní dráhu – DÍKY! 

    Taky nesmí chybět gratulace všem vítězům v čele s Maxem, který ovládl snad všechno, co šlo. Vyhrál oba závody v obou kategoriích a v obou kategoriích získal i mistrovské tituly a k tomu ještě to samé vyhrál v juniorech. No, slušný úspěch, takže ještě jednou gratulace!

 

    Závěrem pro ty z Vás, kteří si myslí, že jsem je fotil, chtějí fotky a nenajdou se tady, tak jsem připravil kompletní galerii na tomhle odkazu.

 

 

 

 

¨