Objevuj s Kapkou: Fotografie, města a cestování: Zlatý retriever Falco

V naší rodině je asi největší modelka Falco. Skoro už pětiletý zlatý retriever, kterého jsme si přivezli ze Slovenska, a který je ideální objekt fotoaparátu. I když s tím, že je to modelka jsem to možná trochu přehnal. Když se ho někdo snaží vyfotit, tak není schopný chvíli vydržet na místě a když už drží, tak jeho výraz zní jasně: „Nechte mě na pokoji!“.

Falco, zlaťák, podzim, zlatá retriever, pes, póza, model

Falco a podzim.

Prvního retrievera jsme si pořídili v roce 2002. Tehdy mi bylo 10. Klasika, jeli jsme se s bráchou a rodičema „jen podívat“ do Třeboně na štěňata. Všichni, teda možná kromě mamky, jsme věděli, že si nějakou tu chlupatou kouli odvezeme domů. Když jsme tam přijeli a máma dostala Cliffa (papírové jméno bylo Aro, my se ale rozhodli, že mu budeme říkat Cliff) do náruče, bylo jasný, že už ho nepustí a my si ho s radostí odvezeme domů. Stal se z něj okamžitě miláček rodiny. Táta přestal kouřit (byl schopnej dát dvě krabičky červenejch máček), spal s ním v pracovně, aby chudáček nebyl sám a začal s náma jezdit úplně všude (dovolená, závody, s našima do práce, a tak...). Byl to prostě člen rodiny. Já jsem ním defacto vyrostl, prošel střední a měli jsme spoustu zážitků. Stejně tak brácha, kterej je o šest let starší. Když se pak Cliffovi ve třinácti letech vrátila rakovina, kterou pár let předtím úspěšně přepral, byl to pro nás obrovskej šok. Brácha jel v tý době na dovolenou a my si říkali, že Cliff určitě zabojuje a až se brácha vrátí, tak bude v pohodě. Bojoval, hodně a statečně, ale nemoc byla silnější a zákeřnější a vzhledem k pokročilýmu věku, už nebylo jiné řešení než zavolat doktora a Cliffa ušetřit veškerýho trápení. Byla to velká ztráta a všechny nás to tvrdě zasáhlo.

Big head Cliff.

Pózovačky v lese

Jak čas plynul, začalo být u nás doma až moc prázdno a začalo se pomalu mluvit o tom, že by měl přijít zase nějaký chlupáč, aby vyplnil prázdnotu, která doma panovala. Začali jsme tedy pátrat, a nakonec jsme vybrali dva vrhy, jeden v Příbrami a druhý na Slovensku. Jenže to byl ten problém. Mamka chtěla jednoho a táta druhého. Vznikly teda menší rozbroje a chvíli to vypadalo, že nebude ani jeden. Nakonec ale po systematickém nátlaku přátel a celé rodiny vyhrál slovenský chlupáč, kterého si vybral táta. Na začátku roku 2016 se teda stal novým členem rodiny Falco.

Falca jsme to učili už od mala.

Štěněčí pohled.

Falco není pojmenován podle rakouskýho zpěváka a ani podle létajícího psa z nekonečnýho příběhu. To jméno na něj vyšlo, protože je z šestýho vrhu (F) chovné stanice My Joy. Falco je teda i papírový jméno a my se rozhodli, že mu ho necháme. Hned jak jsme si ho přivezli, tak začal teror. Pořád štěkal, všechny šíleně okusoval, dostával záchvaty bláznovství a kousat začal i všechno ostatní, jako jsou tašky, boty oblečení nebo podlahu! Naštěstí z toho vyrostl a dneska už je z něj povaleč, který má problém doběhnout k plotu, aby zaštěkal na vetřelce (ale bacha, není tlustej, na to klademe velkej důraz!). Zase se z něho tedy stal miláček rodiny, který je její součástí a přináší všem radost a příjemný starosti. Dokonce jde s dobou, takže kdybyste ho chtěli sledovat na Instagramu, tak hledejte @falco_goldenretriever.