Chtěl jsem tenhle příspěvek nechat až na později, pořádně si pohrát s fotkama a spojit to s východem slunce předchozí den, ale jsem z tohohle rána tak nadšenej a plnej tolika emocí, že to musí ven už teď. Takže se pohodlně usaď, otevři si pivo nebo nalej bílý víno a užij si následující řádky a fotky, ze kterých u Tebe bude doufám panovat stejný nadšení jako u mě.
 |
Neskutečná podívaná.
|
Nebudu tady tvrdit, že jsem nějakej zběsilej lovec fotek, kde bude něco extra, ale už několikrát jsem se vydal fotit něco, co mělo být naprosto epický a nikdy to pořádně nevyšlo. Ať už kvůli tomu, že jsem se nevykopal z postele, měl jsem foťák v servisu nebo bylo počasí zásadně proti. Tak jako tak jsem si myslel, že se pořádnejch podmínek nedočkám. Stejně to bohužel vypadalo i první listopadový víkend. V týdnu jsem měl inverze plný Instagram, tak jsem si říkal, že se o víkendu taky pokusím něco chytit. V sobotu jsme teda vstali a vyrazili na vyhlídku nedalo Ústí nad Labem (víc se o tom rozpovídám příště). Přijedem tam a na vyhlídce mlha, že by se dala krájet, viditelnost nula, takže zase nic. Večer jsem si teda říkal, že musíme někam výš, protože v sobotu to bylo 400 m. n. m. a bylo potřeba být minimálně o 100 metrů výš. Vybral jsem tedy znovu Děčínský Sněžník. Ten je 700 metrů, to by mělo vyjít. Koukám teda na předpověď s Sněžník ukazuje zataženo. Tam už podruhý neúspěch zažít nechci. Druhá volba byla Milešovka. Výška ideální, ale od parkoviště je to nahoru poměrně štreka a tohle vstávání už bych asi nedal. Přemýšlím teda dál a v tom mi to cvrnklo - Ještěd! Přiznám se, nikdy jsem tam nebyl, takže nastal ideální čas na objevování týhle severočeský dominanty. Kouknu na předpověď, jasno celý ráno, kouknu na Google mapy dá se zajet de facto až nahoru. Zdálo se, že tentokrát by to mohlo vyjít, a taky že jo!
 |
Co k tomu dodat...
|
V neděli teda budíček na 4:45, do půlhodiny jsem vyjeli a dojet jsme měli s ideálním náskokem, abychom došli nahoru a zabrali dobrý místa na focení. Cestu jsem moc nezkoumal, takže jsem nevěděl, že je jednak rozkopaná dálnice a druhak se na Ještěď nedá jet od Liberce. Cestou s tátou povídáme a najednou jsme přejeli sjezd, kterej doteď nevíme, kde byl. Navigace najednou ukazuje dojezd 6:55, což bylo 7 minut před východem. Náš náskok byl teda rázem pryč. I přesto, že se dalo jet až úplně na vrchol, tak jsme zastavili na posledním parkovišti u chaty Ještědka, což se díky obutejm letňákům nakonec ukázalo jako dobrá volba. Dorazili jsme v 6:50, rychle teda vystupujem z auta, bereme batohy, Falca a pádím na kopec. Světla už bylo dost, takže bylo vidět, že je nahoře poměrně dost lidí. S vypláznutym jazykem dorazíme k vysílači a rychle hledáme vhodný místa na focení. Obzor už se barvil do oranžova, takže slunce už se pomalu klubalo. Podlezl jsem betonový svodidla a zaujal pozici, kterou jsem si vytipoval už den předtim. Moc se tam komponovat nedá, takže jsem chtěl mít ve fotce alespoň skálu, která je směrem na východ. Naštěstí tam nikdo nestál, takže jsem píchnul stativ, zacavkl foťák a v tom začala jedna z nejlepších podívanejch, kterou jsem kdy viděl. Je až smutný, jak krátkou chvíli to trvá, dokázal bych na to koukat do nekonečna. To, když je slunce zlomené o obzor a rudě září, tak snad netrvá ani minutu.
 |
Ještě lehce zbarveno do červena.
|
Když pak slunce vylezlo o něco výš, tak skvěle prosvítilo mlhu, která se převaloval o nedaleký kopec. Další neuvěřitelná podívaná.
 |
Když si hraje příroda.
|
 |
Sluneční paprsky prodírající se mlhou.
|
Jako třešničku na dortu jsem z batohu vytáhl mojí křišťálovou kouli a zkoušel něco zakomponovat s ní. Nejdřív jsem cvaknul klasicky z ruky, ale pak jsem si všiml, že o kus dál trčí ze země ulomený strom, do kterého koule nádherně zapadla a fotka byla na světě.
 |
A co bys chtěl vidět ty?
|
 |
Sluneční hra.
|
Po maximálně hodině už na Ještědu nebylo po fotografech se stativama ani památka. Ve vzudchu se protočily dva drony a my se s tátou ještě kochali nekonečnou záplavou mlhy. Sednul jsem si pak o kus dál na skálu a když byl čistej prostor ve vzuduchu, tak jsem taky vzlítnul. Povětrnostní podmínky byly ideální, takže jsem si dovolil vyletět docela vysoko a daleko.
 |
Ještěd okem orla.
|
Když jsem dolítal, tak jsme ještě s tátou obešli vysílač, zkoukli kde je Sněžka, která byla díky nízký oblačnosti dobře vidět a vydali se zpátky k autu.
 |
Byla vidět i naše nejvyšší hora.
|
 |
Nedaleká větrná elektrárna.
|
Nikdy jsem si moc nehrál na to, že mám nějaký velký sny, že musím mít tohle nebo jet támhle. Tohle ale bylo ale něco co rozhodně považuji za splnění fotografickýho snu i přesto, že se tomu věnuju poměrně krátkou dobu. Byl jsem z toho celej den naprosto odvařenej a myslím si, že ještě nějakou dobu to ve mě nechá spoustu emocí.
Snad se i Vám fotky a celý tohle povídání líbí. Budu rád, když mi dáte jakoukoliv zpětnou vazbu. 😊
 |
Myslím, že se spolu ještě uvidíme.
|
Žádné komentáře:
Okomentovat