Vždycky nemusí všechno vyjít podle představ

     Focení mi hodně chybělo, takže když byla na předposlední říjnový víkend taková skvělá předpověď, musel jsem toho využít. Sobotu jsem popsal v předchozím příspěvku a neděli jsme chtěli pojmout trochu dobrodružněji a vyrazili jsme na východ slunce na Děčínský Sněžník.

Za celé ráno se mlha nezvedla.

    Na sněžník je to z Prahy něco málo přes hodinu cesty, takže i přes to, že se přetáčel čas, tak slunce vycházelo kolem 6:40. Znamenalo to tedy budík na 4:15, udělat kafe, v pět vyrazit, v šest být pod sněžníkem a s dostatečným předstihem si najít ideální místo na focení východu. Časově to všechno vyšlo, ale... V Praze byla obloha krásně jasná, takže se zdálo, že budou ideální podmínky. Cestou jsem různě projížděli mlhou, ale pořád to vypadalo dobře. Když jsme se blížili ke sněžníku, tak mlha dost zhoustla a kamarád, který vyrazil do Českého Švýcarska taky na východ, tak píše "Mlha dobrá, škoda, že je úplně všude!". Říkám si, že to není možný, že se to určitě roztrhá. Když jsme přijeli na parkoviště pod sněžníkem, tak sem tušil, že to asi jen tak nezmizí. Když jsme vylezli z auta, tak byla mlha jak mlíko, dost foukal vítr a skoro to vypadalo, že i lehce mrholí. Samozřejmě nás to neodradilo, vzali jsme věci, Falcovi dali svítící obojek a vyrazili nahoru. Překvapilo nás, kolik lidí mělo stejný plán. Dorazili jsme na sněžník a skutečně nebylo vidět vlastně vůbec nic. Ze stromů padala voda a mlhou byly pohlceny jak lesy, tak celé údolí pod sněžníkem. Čekali jsme do sedmi a žádná změna. Vydali jsme se tedy na menší okruh a začali alespoň fotit zbarvený les pohlcený mlhou. I z toho vzniklo pár zajímavých fotek.

Atmosféra byla velmi ponurá.

Barvy podzimu se ale někdy dokázaly prodrat i přes mlhu.

Podzim pohlcený mlhou.

    Když jsme dokončili okruh, vydali jsme se ještě zpátky na vrchol, jestli se situace nezlepšila. Bohužel, všechnu bylo úplně stejné, možná ještě horší a ze stromů padlo ještě víc vody. Oběhli jsme ještě místní rozhlednu a vydali se zpátky k autu. Pokaždé nevyjdou ideální podmínky a tohle byl jeden z těch dnů, kdy to prostě nešlo.

Hra barev.

Břízy měly na sněžníku převahu.

Někde tady se měla válet mlha ozářená východem slunce.

    Ze sněžníku jsme se vydali na chatu, kterou jsme potřebovali zazimovat a pak jsme se ještě vydali do nedalekých Jevan. Už cestou bylo jasný, že lidí bude všude zas mraky. Plný parkoviště kolem rybníků, auta všude podél silnice. My nechali auto u studánky ve Voděradských bučinách a vyrazili lesem mimo cesty na menší okruh. Les opět hrál barvami, což je  nejvíc vidět na dronové fotce, kdy se mi povedlo vylétnout z lesa a celou atmosféru zachytit. Po zhruba hodině jsme se vrátili k autu a vyrazili zpět domů.

Už o něco veselejší atmosféra.

Podzimní les v pozadí s jevanským rybníkem.

Podzimní alej.

Ještě pár fotek ze zamlženého sněžníku.

I Falco byl z mlhy trochu vyplašenej. 

Ale houby rostly!

Podzimní barvy nikdy neomrzí.

Cesta do ráje.

Falco v barvách podzimu.