Českosaské Švýcarsko

    Oběma nám zbylo z loňska ještě pár dnů volna, tak jsme se rozhodli, že si uděláme ještě jednu dovolenou a pojmem to troch aktivněji a prozkoumáme Českosaské Švýcarsko. Myslim, že jsme za pět dní projeli spoustu zajímavých míst, který stojí za to vidět.

Západ slunce na Ještědu.

    Nemohli jsme začít na profláklejším místě než je Pravčická brána. Ve finále jsme ale jen vyšlápli nahoru a ani neplatili vstup přímo k bráně. Když jsme se dokochali, tak jsme přes starou plynárnu došli k autu a vydali se na první spací spot, který byl už v Saskym Švýcarsku.

Skoro to i vypadá, jako by tam lidi nebyli.

Stará plynárna

Další pohled na starou plynárnu.

A ještě poslední.

    Přespali jsme u známých klepet těsně pod Kleiner Winterbergem tak, abychom si ušetřili ranní cestu a v klidu stihli východ slunce. Je to tady celkem profláknutý a to právě díky klepetům, který tu dělají dvě skály a lidi na nich jak magoři skáčou. I přesto, že byl všední den, tak nás někdo předběhl a zabral nejlepší místo. Ranní mlha se stejně nekonala, takže nakonec přišla na řadu improvizace a myslím, že se docela zadařilo. Největší radost mám z fotky, když se holky kochaly ranním východem.

Ranní podívaná.

Proslulá klepeta na Kleiner Wintergergu

    Z Kleiner Winterbergu jsme se pomalu přesunuli na pevnost Königstein, kde jsme strávili celý dopoledne a zakončili to obědem, ke kterýmu jsme si nemohli dát nic jinýho, než klasickej Currywurst!

Lilienstein jak na dlani.

Věžička pevnosti Königstein.

Hradby skalní pevnosti Königstein.

    Z pevnosti jsme se, přes docela zajímavej dron spot, přesunuli na nedaleký Lilienstein, kde jsme i složili hlavy. Předtím si krásně se sluníčkem hrála oblačnost, která nejdřív nechávala prosvítat jen paprsky a nakonec pustila ven i celou ohnivou kouli.

Boží prsty lapají po Königsteinu.

Západ slunce z Liliensteinu.

Nesměla chybět ani dronovka.

 

Návštěva při odpoledním relaxu.

     Ráno, když  jsme se probrali na Liliensteinu, tak bylo docela oblačno. Vypadalo to, že východ bude o ničem. Zabalili jsme spaní a stejně sme to šli zkusit k nejfotografovanější borovici Saskýho Švýcarska. Údolím se povalovala mlha a nakonec se do toho opřelo i sluníčko a vykouzlilo skvělou podívanou. Tenhle východ se vydařil a myslim, že byl jeden z nejlepších, co jsme na tomhle tripu chytli!

Východ slunce na Liliensteinu.

Mlha valící se údolím.

      Sluníčko vystoupalo už docela vysoko a my se mohli z Liliensteinu vydat na Bastei. K tomuhle místu Vám dám jednu radu - nejezděte tam. Teda pokud nejste ujetý na ruský “turisty”, který mají potřebu dělat milion selfíček na každý vyhlídce a obdarujou Vás nevraživým pohledem pokaždý, když se někde zastavíte a kazíte jim fotku. My tady strávili necelou hodinu, proběhli jsme od parkoviště na most a zase zpátky. Zkusil sem aspoň s dlouhým časem cvaknout proslulej most, ale těch lidí tam bylo od rána tolik, že to prostě bez lidí nejde.

Most Bastein okupovaný turisty.

     Když jsme proběhli Bastei, tak jsme vyrazili ještě kousek severněji. Cestou nás docela zlákala elektrárna Boxberg. Vůbec je okolí týhle elektrárny takový zvláštní, jen pustina, spousta písku a vodní plochy. Asi by si to zasloužilo prozkoumat víc, my tu ale jen na chvíli zastavili, cvakli elektrárnu a pokračovali dál.

Elektrárna Boxberg.

Naše modelka.

#happyfamily

    Poslední zastávkou v Německu byl Rakotzbrücke. Je to most přes místní jezírko, který se skvěle odráží na vodní hladině a vytváří tak poměrně hezkou kompozici. Zase je to tu ale docela známý a tak tady udělat fotku bez lidí je téměř nadlidskej úkol.

Zrcadlení v plné parádě.

Tento pohled je nejznámější.

     Německa už bylo akorát, a tak jsme se vrátili do Čech, kde byla první zastávka na Ještědu. Cestou bylo takový všelijaký počasí a když jsme dorazili pod kopec, tak byl celej vysílač v mlze. Zaparkovali jsme teda na posledním parkovišti pod hotelem a čekali, co bude. Asi hodinu před západem jsme se rozhodli, že to teda půjdeme omrknout. Nejdřív se převalovaly mraky sem tam, což vykouzlilo docela ponurou atmosféru.

Mlhavo.

Osvícení.

    Pak ale přišla ta nejlepší podívaná. Jak na povel, když se blížil západ, tak mraky padly na úroveň lesů a když se do toho sluníčko opřelo, tak to byla skvělá podívaná! Tohle bylo fakt něco! Asi jeden z nejlepších západů co jsem zažil! Pak jsme na parkovišti udělali večeři a pro tentokrát vyměnili stan za auto a šli jsme spát.

Tohle byla podívaná!

...za mlhou, která by se dala krájet...

    Na východ jsme to měli docela kousek, takže jsme ani nemuseli vstávat tak brzo. Nejdřív to vypadalo, že je mlha jak mlíko, ale když jsme se rozkoukali, tak jsme zjistili, že máme jen zamlžený okna. Nic teda nebránilo tomu aby nám sluníčko ukázalo svoje kouzla.

Neméně povedený východ na Ještědu.

Trocha experimentování.

Okem orla nad Ještědem.

     Když jsme se dokochali pohledem z Ještědu, tak jsme vyrazili o dům dál. Počasí nebylo úplně ideální, ale i přesto jsme se zastavili v Kryštofově údolí vomrknout jejich slavnej viadukt. Dá se tam vymyslet i nějaká ta kompozice ze země, ale ze vzduchu, když je most jako na dlani, je to stejně nejlepší.

Objevování i méně známých míst.

Kryštofovo údolí.

Novinský viadukt.

     Závěr našeho vejletu byl tam kde vlastně začal, v Českým Švýcarsku. Tak nějak nás to tam táhne, tak proč se tomu bránit. Plán byl večer vyšlápnout na Rudolfův kámen a tam přespat. A ono nám to fakt vyšlo! Pokochali jsme se teda západem a mlhou, která se začala valit údolím, a za zvuku troubení jelenů a houkání sov jsme ulehli.

Naše noclehárna.

Západ slunce při troubení jelenů. 

Slunce dolu, mlha ven.

     Ráno nás teda trochu znervóznilo vytí vlků (přečetli jsme si pak, že v Českym Švýcarku jsou vlci už poměrně dlouho). No ale na skálu by určitě nevylezli, doufám, že ne! Že ne?! Tak jako tak jsme nad ránem nějak zabrali a málem nestihli východ. Sluníčku stejně chvíli trvalo než se prorvalo skrz mraky a taky byl aspoň čas pobalit a cvaknout nějakou tu mlhu v údolí. Pěkně se nastavila i Mariina vyhlídka. Pak už jen zbejvalo seběhnout dolu a vyrazit na Prahu.

Jetřichovická rána.

 

Východ slunce z Rudolfova kamene.

 

Mariina vyhlídka.

 

Je čas jet domů.