Jizerské hory

    Když jsme si s Miškou pořídili nový stan, tak jsme si řekli, že ho hned musíme dojet někam vyzkoušet. Padlo hodně návrhů, ale nakonec to vyhrály Jizerské hory. Mám už dlouho v hledáčku vyhlídky Paličník, Ořešník a Jizeru, tak už jen zbývalo naplánovat trasu a vyrazit.

Vyhlídka z kopce Jizera

    V pátek jsem se snažil co nejdřív vypadnout z práce, tak abychom stihli západ slunce na vrcholu Jizery. Světe div se, ale všechno vyšlo a my byli pod Jizerou po sedmý hodině. Dá se zaparkovat na placeném parkovišti, kde je fixní sazba 100,- za 24 hodin (bacha, automat bere jen drobný!). Odtud už vede turistická cesta přímo na Jizeru a dál na celou Jizerskou magistrálu. My šli poměrně pohodový tempo po červené a pak jsme odbočili na žlutou, po které se dojde až na vrchol. Trochu nás zarazilo, kolik tam bylo ještě v květnu sněhu. Při stoupání jsme se několikrát seknuli a zjistili, že západ nestihneme na nejvyšší vyhlídce a tak jsme si ho užili průzorem nad cestou a byla to skvělá podívaná!

Západ slunce cestou na Jizeru

Nejlepší parťáci

    Cíl večera byla chata pod vyhlídkou na Jizeře. K té jsme došli, ale už cestou jsme si všimli, že je ve sněhu hodně vyšlapaných stop. To, že byly stopy čerstvé, jsme se přesvědčili u chatu, kde se usídlila skupinka čtyř chlápků. Naštěstí to byli velcí pohodáři, takže jsme si na uvítanou dali panáčka, povečeřeli a šli spát, abychom byli fresh na východ.

    Když nám zvonil budík, tak se nám vůbec nechtělo ven. V noci jsme toho naspali fakt málo, protože pánové bohužel poměrně dlouho povídali u ohně. No co, i to se může stát. Vykopali jsme se tedy, zabalili se a vyšlápli na vyhlídku hned vedle chaty. Bohužel se sluníčko moc nepředvedlo, ale i tak jsme byli spokojený, protože výhled byl nádherný a to my máme nejradši. Ticho, klid a nekonečné lesy na všechny strany.

Jizerské hory

    Když jsme se dostatečně pokochali a promrzli, tak jsme se vydali na cestu. Vrátili jsme se po žluté zpět na červenou a vyrazili na túru. Ještě pod Jizerou jsme se zastavili, protože tam v údolí ležela mlha a skvěle to nasvítilo sluníčko, které se nakonec prodralo přes mraky.

Naše Kiwi

Ranní mrazík

    Šli jsme po Jizerské magistrále, přes Frýdlantské cimbuří až do Hejnice, kde jsme se zastavili na kafe (cestovní jsme zapomněli doma) a na něco sladkého a vyrazili dál. 

Na Čihadle

Příroda se probouzí

Jarní kvítí

Vodopády v lese

    Plán byl Paličník, kde jsme chtěli dát západ slunce. Bohužel jsme ale byli moc rychlý a museli bychom tam čekat asi 4 hodiny. To se nám moc nechtělo, takže jsme dali rychlý oběd, pokochali se výhledem z Paličníku a vydali se zpět k autu.

Vyhlídka Paličník

Mámo, pojď už dolu!

Táto, pojď už dolu!

Chrám navštívení panny Marie

Jestli se ti tyhle místa a cesta líbí, tak tady je kompletní trasa! :)