Podzimní Dolomity

    Na konci října vyšel nádherně státní svátek na pátek, a to byl hřích nevyužít pro nějaký výlet. Barvy podzimu jsou nádherný všude, ale my se rozhodli si zopakovat Dolomity. Předpověď byla víc než skvělá a i přesto, že už bylo docela pozdě na to chytit podzim v plné kráse, tak se nám výlet vydařil na výbornou. Ve čtvrtek večer jsme tedy po práci naházeli věci do auta a vyrazili.

Lago di Federa při východu slunce

    První zastávkou bylo passo di Giau, který řadíme mezi TOP průsmyky Dolomit. Dorazili jsme okolo třetí hodiny ráno a takhle v noci to není v Dolomitech vůbec příjemný. Myslím, že jsme potkali tak 100 srnek. Naštěstí ale vzorně postávaly u silnice.

    V noci jsme toho moc nenaspali, ale i tak jsme se byli schopní vykopat ven a užít si nádherný východ slunce s výhledem na celý průsmyk. Slunce postupně rozsvěcelo okolní kopce, až konečně dorazilo i k nám. Ráno byla pěkná zima, ale hned jak k nám dorazily první sluneční paprsky, tak bylo o poznání tepleji.

Osvícená nejvyšší hora Dolomit - Marmolada

Passo di Giau

Dominanta průsmyku - Ra Gusela

    Vrátili jsme se zpátky k autu, kde jsme dali rychlou snídani a vyrazili jsme na obchůzku hory Ra Gusela. Kdo četl můj blog z letních Dolomit tak ví, že při tomhle treku jsme brutálně zmokli a museli jsme se vrátit zpět. Tentokrát nám počasí přálo a my tak mohli v klidu kopec obejít a ještě si dát zastávku u rifugio Nuvolau.

I Kiwi se líbilo

Hory jako malované

Pohled na celé passo di Giau

    Na téhle trase se Vám naskytne několik nových výhledů na celý průsmyk, ale můžete tu vidět i Cinque Torri, v pozadí s nugátovou horou (jak jí s oblibou říkáme) nebo hlavní dominantu dalšího průsmyku passo di Falzarego, kterou je hora Lagazuoi.

Cinque Torri s nugátovou horou

Klikatící se silnice v průsmyku Giau

#HappySmečka

Kam se člověk podívá, tam něho koukají hory

Pohled do údolí

    K autu jsme dorazili tak akorát, abychom si stihli dát večeři, kouknout na západ slunce, využít modrý hodinky a v klidu se přesunout o kousek dál.

Passo di Giau při západu slunce

Sun goes down, the moon comes out

    Ano, opravdu jen o kousek dál. Průsmykem jsme spadli o několik stovek výškových metrů níže a zaparkovali nedaleko lago di Federa. Nařídili jsme budíky a šli spát, abychom ráno včas vyrazili na východ slunce.

    Ráno vše vyšlo a my k jezeru dorazili ještě docela dost před svítáním. Už tak bylo ale jezero obsypané fotografy. To mě docela překvapilo, protože tady bylo celkově výrazně víc lidí a fotografů než v létě. My se nakonec uhnízdili na svahu kousek nad "pláží" s výhledem na východ a daleko od davu fotografů. Vždycky se snažím si najít svůj spot a nebýt ta ovce, která fotí to samé jako všichni ostatní. Vstávání se vyplatilo a opět si pro nás Dolomity připravily nádhernou podívanou. Škoda jen, že modříny, které jsou kolem celého jezera, už byly z větší části opadané, chtělo by to tady být tak o týden dřív.

Kdo najde Míšu? :)

Tohle ráno u jezera Federa nemělo chybu

Místní už od rána topili v krbu

    Jak už je u nás zvykem, tak po východu musí přijít snídaně. Našli jsme teda nejbližší lavičku, posnídali, obešli jezero a vyrazili zpět k autu.

Pohled na město Cortina d'Ampezzo

    Z parkoviště jsme se přesunuli do Cortini, kde jsme si nakoupili něco na večeři a přiblížili jsme se k poslední zastávce, kterou bylo Tre Cime. Jestli mě u jezera Federa překvapilo hodně lidí, tak u Tre Cime to byl absolutní masakr. Povedlo se nám zaparkovat u jezera Antorno, kde jsme si dali odpolední chill a večeři při západu slunce. Poté jsme si došli zjistit, že pokud nechceme platit dva výjezdy na Tre Cime, tak stačí počkat do 19:00 a potom můžeme na kopci zůstat přes noc a zaplatit jen jednou 30€. To je docela dobrý vědět si myslím. :) Po sedmý hodině jsme se tedy přesunuli spolu s jedoucí kolonou obytných aut až téměř k vrcholu Tre Cime, kde jsme zase nařídili budíky a šli spát.

Lago di Misurina

Lago di Antorno

Ještě jeden odraz u jezera Antorno

    Trochu jsem nedopočítal posun na zimní čas, a tak jsme vyrazili s hodinovým zpožděním. I tak jsme to ale zvládli na výbornou a tenhle masivní útvar nás opět přivítal s otevřenou náručí. Zase mě dostala ta majestátnost tohohle skalního útvaru.

Cestou k Dreizinnenhütte

    Tre Cime je sice dominantou téhle oblasti, ale není to jediné co tu stojí za obhlídku. Příroda se tady vyřádila a skály tu tvoří nádherné scenérie na všechny strany. Tohle místo patří na první pozici našeho Dolomitího žebříčku. Jen je potřeba se připravit na velký nával lidí. Když jsme my šli dolu tak se davy lidí hrnuly nahoru a když jsme projížděli platící bránou, tak na ukazateli volných míst svítila 0 a fronta aut se táhla až za jezero Antorno.

Dreizinnenhütte a Tre Cime

Tre Cime v plné kráse

Slunce deroucí se přes hory

Pohled z jedné z jeskyní

Okolí Tre Cime je nádherné

    Na závěr si opět odložím jeden kostel. Tenhle patří zase k těm profláknutějším. Tentokrát jsem si ho nemohl nechat ujít. I když trefit to bez lidí byl i s “ndéčkem” docela oříšek. Nakonec se ale zadařilo.

Cappella di Alpini

    Díky všem co dočetli až sem a budu rád, když se podělíte i o Vaše poznatky nebo tipy, co stojí za to ještě v Dolomitech vidět, protože my se sem budeme určitě vracet pravidelně.