Na týden v Londýně

     Z léta nám zbyl ještě týden dovolené, tak jsme vymýšleli kam bychom vyrazili. Vlastně se to po svatbě docela hodilo, abychom někam vyrazili na líbánky. Jak je asi patrný, tak nejsme ani jeden válecí typ, takže jsme to chtěli zase pojmout aktivně. Míša miluje Londýn a já tam nikdy nebyl, takže jsme měli poměrně rychle vybráno. Navíc se nám povedlo sehnat obě zpáteční letenky za 3 000,- od Ryanairu, takže nebylo už vůbec o čem.

Tower bridge při východu slunce

    Menší daň za levný letenky byla to, že jsme letěli na letiště Stansted, ze kterého to má být hodina autobusem do centra. Nám ta cesta zabrala výrazně víc, protože dost dlouho trvalo se prokousat všemi kolonami. Když jsme dorazili na Victoria Station, tak jsme ještě vlakem pokračovali do Norbury, kde jsme bydleli.

    Když jsme se zbavili zavazadel, tak jsme vyrazili zpátky do města, konkrétně do Notting Hillu. Já si teda původně myslel, že to je Nothing Hill, až když sem ani na počtvrté nedokázal v metru vysvětlit kam chceme a Míša mi pak decentně řekla, že se to jmenuje jinak, tak jsem prozřel. Kromě super názvu se v téhle čtvrti točilo i spousta známých filmů. Nejznámějším je film pojmenovaný po této čtvrti nebo třeba Láska nebeská. 

Typický prvek Notting Hillu - barevné dveře

Ulice Notting Hillu

Vánoční výzdobu mají v Londýně na výbornou

    Cestou na vlak jsme se zastavili na Ebury Bridge, odkud je pěkně vidět nový nákupní centrum Battersea Power Station. Ano, jedná se o bývalou, poměrně velkou, elektrárnu ve které je od listopadu 2022 nové nákupní centrum. Kolem roste poměrně luxusní čtvrť, kde třeba najdete plavecký bazén mezi vrchními patry dvou baráků. Časový fond prvního dne jsme vyčerpali a vyrazili jsme na pokoj.

Noční Battersea Power Station

    Co by to bylo za výlet bez východu slunce? I tady jsme si našli několik spotů, odkud by to stálo za to a hned ten první vyšel na výbornou. Předpověď ukazovala nulovou oblačnost a nelhala. Bylo to vlastně jediný ráno, kdy sluníčko vyšlo takhle ostře a bez mraků. Zabrali jsme místo nedaleko Tower Bridge a už jen čekali, až se slunce vyklube ven. Povedlo se a dokonce se mi tam několikrát přimotal i double-decker. Cvaknul jsem pak ještě "Girl with a Dolphin" v pozadí s periférií tak typickou pro Londýn, protože Londýn pořád roste. Nenajdete tam čtvrť, kde by nebyl jeřáb, rozkopaná ulice nebo zavřený chodník kvůli rekonstrukci. Proč je ale u Temže holka s delfínem netuším, ale je poměrně fotogenická.

Minuty před východem sluncem

Neodolatelný pohled

Girl with a Dolphine

Důkaž, že se opravdu jedná o Towe Bridge

    Při přesunu od Tower Bridge ke katedrále St. Paul jsme se zastavili v zahradě, která je obklopená zbytky kostela - St Dunstan in the East Church Garden. Tohle místo byste mezi novou zástavbou nehledali, i proto je to jak vstoupit do jiného světa. Zeleň, palmy, žádný ruch a dokonce si s vám přijdou pohrát i místní veverky. Prostě taková oáza uprostřed města.

Vstup do St. Dunstan

Jeden z místních obyvatel

"Ukaž, co to máš dobrýho?"

    Z kostela jsme tedy vyrazili ke katedrále St. Paul, na kterou je krásný pohled ze všech stran. Mě se nejvíc líbí tři - z vedlejšího obchodního centra, z pod schodů vedoucích k Millennium Bridge a přes Millenium Bridge. Pokud si chcete udělat fotku přes Millennium Bridge, tak doporučuji přivstat si a jít sem ráno, jinak se Vám to bez lidí vyfotit nepovede. Pohled z nákupního centra je jedno z mnoha míst, kde se mísí moderní a starobylá architektura. Ač toho nejsem moc velký fanoušek, tak mi přijde, že v Londýně je to takový nenásilný a tolik to nemlátí do očí.

Katedrála v zajetí obchodního centra

Katedrála Saint Paul

Třetí pohled na katedrálu osvícenou ranním sluncem

Katedrála a Millenium Bridge

    Od katedrály St. Paul jsme se po Millennium Bridge přesunuli na druhou stranu Temže a podél vody došli až k London Eye a přes Westminster Bridge jsme došli až k Big Benovi. Na Westminster bridge mě nejvíc dostali místní šmelináři, kteří po celém mostě hráli s nic netušícími turisty skořápky. Tohle sem myslel, že už je roky zapomenutá levárna, ale tady to všichni hltali. 

    Samotný Big Ben a přilehlý parlament jsou po letech rekonstrukce opět chloubou Londýna. Rozsáhlá rekonstrukce se povedla na výbornou a zrenovovaná fasáda těmhle budovám opravdu sluší.

Big Ben opět v plné kráse

Big Ben a k němu vedoucí Westminster Bridge

Westminsterský palác

    Přišel čas na to se přesunout na hlavní hřeb večera - London Eye. Nikde to nevypadlo tak vysoký, ale musím uznat, že když byla kabinka v nejvyšším bodě, tak můj strach z výšek začal docela pracovat. Výhled je odtud ale nádherný na všechny strany. Nám bohužel začalo pršet a tak se moc nedalo fotit. I tak to byl ale zážitek, který určitě doporučuji.

London Eye v nočním hávu

Pohled na Westminster Palace z Londýnského oka

    Druhý den ráno jsme si opět přivstali a to hlavně abychom stihli prázdný Millennium Bridge. Z mostu je pak i krásný pohled na osvícenou Temži v pozadí s Tower Bridgem a ohraničenou mrakodrapem Shard na jedné straně a Walkie-Talkie na straně druhé.

Ranní Temže

    Pak jsem to vzali takovou okružní procházkou kolem červeného mostu Holborn Viaduct k Ropes & Grey, kde se můžete podívat na mistrovský monopost Mercedes Benz F1 z roku 2017 a potom double-deckerem k nádraží Kings Cross odkud odjíždí Harry Potter do Bradavic. Pak jsme se byli ještě podívat odkud Harry a Ron odlítají kouzelným autem do Bradavic (St. Pancras hotel a stejnojmenné nádraží). Odtud jsme se přesunuli do čtvrti Camden Town. Tady se dá sehnat snad úplně všechno. Jídlo a pití ze všech koutů světa, oblečení všech možných i nemožných stylů. My tady dali lehký občerstvení a podél vody jsme se přesunuli do nově vzniklé čtvrti opět nedaleko nádraží Kings Cross. Na závěr dne jsme se přesunuli do centra na Oxford street, prošli China Town a pokochali se reklamami na Piccaddily Circus. V téhle části Londýna se musíte obrnit proti obrovským davům lidí. Tohle byl asi nejdelší a nejnáročnější den - 33 000 kroků a 24 km nám dalo hodně zabrat a bylo na čase se přesunout do postele.

Camden Town hraje všemi barvami

Cyberdog je povinná zastávka při návštěvě této čtvrti

Vánoční výzdoba v nové čtvrti King's Cross

Vánoce na Oxford Street

    Další den jsem si vyhradili pro Shoreditch. To je čtvrť v Londýně, kde byste jen marně hledali dům, který na sobě nemá nějakou kresbu, nálepku nebo ozdobu. Barvami to tady jen hraje a když to vezmete přes Brick Lane, tak se tu i hodně dobře najíte. Tuhle čtvrť tedy určitě nesmíte minout.

Barevný Shoreditch

Všude jsou tu opravdu umělecká díla

Není pták...

...jako pták.

#supportUkraine

Dům šípkové růženky

Temné zákoutí Shoreditche

    Ze Shoreditche jsme se přesunuli na Canary Wharf, což je takový londýnský Manhattan. Je to poměrně daleko z centra, ale místní mrakodrapy vidíte snad z celého Londýna. Mimo kancelářských budov je tu i spousta obchodů a nákupních center a ač to na první pohled nevypadá, je to celkem posh. Určitě si ale taky zaslouží návštěvu.

Canary Wharf je nejlepší za tmy...

...a to hned z několika úhlů

    Co určitě stojí za zmínku ve spojitosti s Londýnem, tak je je jejich metro. Vlaky se tu tunely prohání už od roku 1860, takže opět dochází k mísení stylů. Na Canary Wharf vede nová linka metra - Elizabeth Line, která otevřela poměrně nedávno a  vzhledem k tomu, že je napojená na ty starší linky, tak se tu i tak prohání starší soupravy metra. My jsme měli docela štěstí, protože došlo k poruše vedení a celá zastávka Bond Street byla úplně vylidněná. Měli jsme tak dost času si to tu prohlédnout a nafotit. Designově se jim to dost povedlo. Po předchozím dnu jsme toho měli docela dost a tak jsme se vydali zpátky do Norbury.

V jednoduchosti je krása

Liduprázdné metro, londýnská rarita

Nová linka metra Elizabeth Line

    Další den jsme si vyhradili na muzea. Je to jedna z věcí, která je taky tolik typická pro Londýn a to hlavně proto, že vstup do těch státních je zdarma. Mě nejvíc zaujalo přírodopisné muzeum, kde je hlavním tahounem obrovská kostra velryby. Z přírodopisného muzea jsme se přesunuli o dům vedle do muzeum vědy. Obě muzea určitě stojí za návštěvu a časově Vám zaberou minimálně celý den jako nám a to jsme některé expozice prošli velmi rychle. Díky dostupnosti je potřeba počítat s velkým návalem lidí.

Většího kostlivce asi jen tak neuvidíte

    Když už byla zmínka o nové lince metra, tak se nesmí nezanedbat ani ta starší část. My jsme si dali exkurzi po Baker Street Station. Tahle zastávka má svoje kouzlo, ale to vlastně celé londýnské metro. Rozhodně si tady ale nechcete nechat ujet poslední spoj.

O poznání ponuřejší zastávka metra

Baker Street Station

Sami tady uvíznout nechcete

Podezřelý je tady úplně každý

    Další den byl ve znamení výletů a vyhlídek. Dostali jsme doporučení, že je super vidět Londýn z vody. Nechali jsme si tedy poradit a u Battersea Power Station jsme nastoupili na Uber Boat (jo, fakt tam jezdí Uber po vodě) a projeli úplně celý Londýn až do Greenwich. Byl to fajn zážitek a Londýn vidíte zase z úplně jiný perspektivy.

    V Greenwichi je samozřejmě nutností navštívit observatoř, kudy prochází nultý poledník a taky je odtud nádherný výhled na Canary Wharf. Pokud chcete ještě o trochu lepší výhled, tak doporučuji navštívit tuhle vyhlídku.

Canary Wharf jako na dlani

    Na kopci jsme měli hotovo, takže jsme jsme sešli parkem dolů a ještě využili chvíli volného času k návštěvě Queen's house - dům, který dřív sloužil jako rezidence královské rodiny a dnes je v něm galerie se zaměřením na mořeplaveckou historii Velké Británie.

    Nás už tlačil čas, protože jsme měli lístky do Sky Garden. Jedná se restauraci, bar a obrovskou zahradu ve 35. patře mrakodrapu Walkie-Talkie. Vstup je sem zdarma, ale je potřeba si dopředu koupit lístky, protože je o to velký zájem. Výhled je tu opět dech beroucí a nám ještě vyšla velmi dramatická obloha.

Ze Sky Garden je nádherná podívaná

Skvělá atmosféra

    Ze Sky Garden jsme se přesunuli defacto o dům vedle - The Garden at 120. Je to další vyhlídka na střeše mrakodrapu, i když o poznání nižšího než je Walkie-Talkie. I tak je odtud krásný výhled třeba na Tower Bridge nebo nedaleký Gherkin.

Již rozsvícený Tower Bridge

Walkie-Talkie je o poznání vyšší než 120

Gherkin, jedna z ikonických staveb Londýna

Gherkin neboli nakládačka, no nevim

Ještě jeden Gherkin, tentokrát z ulice

    Předposlední den už nám přestalo přát počasí a padla na Londýn mlha s občasnými lehkými přeháňkami. My jsme se tak poflakovali po městě a snažili se ještě projít místa, která jsme v předchozích dnech nestihli. Od London Bridge jsme prošli téměř celé nábřeží a kus jsme prošli i po "plaií" která je na břehu Temže při nízké hladině. Potkali jsme nenápadně zaparkovaný autobus ve dvoře, prohlídli si vánočně vyzdobený Somerset House o objevili řadu vyřazených telefonních budek. I přesto, že už jsme byli dost ušlapaný, tak jsme hecnuli poslední muzeum - Britské. Tady jsme měli opravdu málo času a chtěli jsme vidět hlavně jednu z nejstarší mumií na světě, která je stará přes 5000 let. Jedná se o muže, který byl pohřben a díky přírodním vlivům došlo k mumifikaci. Bylo tak možné určit příčinu smrti a mnoho dalších poznatků i po tolika letech. Mumie je umístěna ve speciální vitríně, která je neustále monitorována. Krom toho zde najde i různé sarkofágy, exponáty z dávných dob starověkého Egypta nebo třeba část věnovanou pouze času.

Mrakodrapy zahalené do mlhy

Shard byl také zahalený do mlhy

Vstup do londýnského undergroundu

Tenhle double-decker už dosloužil

Vánoční výzdoba na náměstí u Somerset house

Velkou oblibu tu má pošta a k tomu patří poštovní schránky

Fotografie dvou náhodných turistů s telefonními budkami

    Z muzea jsme odcházeli jako jedni z posledních a následně jsme si dali ještě procházku centrem, podívali se do obrovského obchodu M&M's a LEGO a vydali jsme se opět do Norbury.

    Myslel jsem si, že za 8 dní stihneme obejít vše, co jsme si naplánovali, ale Londýn je tak obrovský a rozmanitý, že se to nedá. I přesto, že jsme každý den využili na 150%, tak se sem budeme muset ještě vrátit a prozkoumat, co nám při téhle návštěvě uniklo.

    Londýn a celkově nátura místních mě mile překvapila. Všichni se usmívají, jsou pokorní, nemají problém poděkovat nebo se omluvit a je jedno jestli je to řidič autobusu, ženská u pokladny nebo kravaťák v centru. Tohle je něco na co jsem si v Čechách odvykl.

    Doufám, že se Vám shrnutí našeho dalšího cestovatelského zážitku líbilo a dočetli jste až sem. Kdybyste měli ještě nějaká další utajená místa, která stojí za to v Londýně navštívit, tak budu rád, když se o ně podělíte.