Objevuj s Kapkou: Fotografie, města a cestování: Naše už tradiční cesta do Chorvatska

Myslel jsem, že už se k psaní o téhle cestě do Chorvatska ani nedostanu, ale nakonec jsem se k tomu ještě dokopal i přesto, že už je to téměř rok starý příběh. Ale takhle před létem by se někomu mohlo hodit pár tipů na cestu do této oblíbené letní destinace. Záměrně píšu cesta do Chorvatska, protože i cesta může být cíl a tím my se snažíme řídit téměř vždy. A i když tedy naší finálovou destinací bylo Chorvatsko, vzali jsme to přes Rakousko a Slovinsko a neodradila nás ani špatná předpověď počasí a následné záplavy ve Slovinsku.

Tradiční pohled na Vorderer Gosausee

Naší pouť jsme začali v oblíbeném regionu Salzkammergut (česky Solná komora) ve středním Rakousku a konkrétně na hoře Krippenstein. Dřív jsme sem mířili hlavně v zimě za lyžováním, ale pěkné vyžití je tu i v létě. Nahoru se dá dostat buď po svých (připravte se ale na převýšení téměř 1500 metrů na 8 kilometrech, takže je potřeba si na to vyhradit nějakou hodinku) nebo zvolit pohodlnější variantu a to lanovku s přestupem, která ale také není pro slabé povahy neboť se pohybuje poměrně vysoko. Zároveň si připravte 43,80€ za dospělého. Jakmile se ale dostanete nahoru, nebudete litovat utracených peněz. Krom největší atrakce, kterou je bez pochyby Five Fingers vyhlídka, díky které máte jak na dlani Hallstattské jezero, je tu i další 360 stupňová rozhledna, místní kostel, restaurace s plzeňským pivem, ale i několik okruhů s krásnými výhledy a možnost svést se další lanovkou. My jsme kvůli nepřízni počasí na úvod volili plzeňské pivo a pak jsme se vydali na 5 prstů a zakončilo to vyhlídkou z plechového žraloka. Žralok je tu proto, aby připomínal, že před miliony let tu takoví běžně plavali. Pak už jsme se opět lanovkou přesunuli do údolí a vyrazili do Gosau.

Vyhlídka Five Fingers

Halstattské jezero

Archikousek na Krippensteinu

Do rodinného alba

Žralok v horách má své opodstatnění

Pohled ze žraločí tlamy

Ráno, po skvělé snídaní v místním penzionu, jsme vyrazili na nenáročnou, ale o to hezčí procházku k zadnímu Gosauskému jezeru. Soustava tří jezer (Vorderer Gosause, Gosaulacke a Hinterer Gosause) funguje jako průtočná elektrárna, která generuje elektrickou energie převážně po zimě, kdy taje sníh na okolních kopcích.

Jak jsem již psal, my jsme se vydali od předního jezera k zadnímu (pamatujte, že se vyplatí dorazit brzo ráno, abyste neparkovali daleko), ale je zde k mání i spousta dalších aktivit. V létě jezero vyloženě vybízí ke koupání, dále je možné zvolit jednu z několik místních ferrat (z nich nejznámější je určitě visutý most označovaný jako žebřík do nebe s klasifikací C+ tedy velmi obtížná) nebo vyrazit na hike k Adamekhütte případně lanovkou vyjet do hor. Ať už zvolíte jakoukoliv variantu, neuděláte chybu. Po cestě k zadnímu jezeru si užijete několik krásných výhledů, vodopádů a za odměnu na Vás čeká místní občerstvení, kde je možné si dát pivo i spoustu jídel z lokální kuchyně. Cesta zpět je téměř totožná, jen přední jezero je možné obejít z druhé strany.

Typické Rakousko

Vody tu všude teče hodně

Hinterer Gosausee

Místní obyvatelé

Gosaulacke se zbytky vody

Flóra v okolí jezer

Kolem jezer jsou i edukativní prvky

Následující den jsme se přesunuli více na jih, do Slovinska. Cílem bylo Bohinjsko jezero, ale ještě předtím jsme si dali zastávku v přírodní rezervaci Zelenci. Už v Rakousku nás ale chytla průtrž mračen a držela se nás až sem. To nejhorší jsme přečkali v autě a když to vypadalo, že nejhorší déšť je pryč, vydali jsme se k vyhlášenému smaragdovému jezírku. Výhodou tohohle nečasu bylo, že se to tu nehemžilo lidmi a že je tohle místo velké lákadlo. Není to tu na dlouho, u jezírka jste z parkoviště za pár minut a je na Vás, jak dlouho se pak chcete nádherným výhledem kochat. Nás opět vyhnal déšť a tak jsme pokračovali v naší cestě k Bohinjskému jezeru, kde přišel takový liják, že už jsme do večera nestihli vůbec nic.

Oblíbený pohled ze Zelenci

Druhý den ráno jsme vyrazili na rychlou obhlídku nejbližšího okolí jezera, kde jsme narazili i na nádhernou vyhlídku, kde je velká pravděpodobnost, že budete sami, protože je dobře schovaná a trochu od centra dění. Takové místo v tak turisticky našlapaném okolí chcete objevit. Když jsme si užili chvilku samoty, vyrazili jsme do soutěsky Vintgar.

Kostel na břehu Bohinjského jezera

Zatažená obloha nad jezerem

Můžete vyrazit i na výlet lodí po jezeru

Soteska Vintgar, jak zní slovinský název, je další velmi oblíbené místo ve Slovinsku a rozhodně se vyplatí sem přijít v časnějších hodinách. My jsme sem dorazili chvíli po poledni a tak tak jsme měli vůbec kde zaparkovat. Mile mě ale překvapila fronta k pokladně, která nebyla téměř žádná. Vstupné je 10€ za dospělého a my si připlatili ještě 3€ za psa. Za turnikety Vás čeká nenáročná, 1,6 kilometru dlouhá, trasa soutěskou po dřevěných chodnících, s několika přemostěními, krásnými vodopády, zakončená obřím vodopádem Šum. Zpět k pokladnám se můžete dostat buď autobusem nebo pěšky méně záživnou cestou. Měli jsme docela štěstí, protože následující den přišly ještě větší deště a soutěska musela být dočasně uzavřená.

Divoká voda v soutěsce Vintgar

Člověk si uvědomí, jaký je voda živel

Závěrečný vodopád Šum

Soutěskou naše štace ve Slovinsku skončila a my jsme mohli vyrazit na Plitvická jezera. Ano, pro tenhle výlet jsme si vybrali jenom destinace, kde se běžně pohybují obří davy lidí. Chtěli jsme si to taky jednou vyzkoušet. 😅

Abychom alespoň trochu eliminovali tlačenice, tak jsme přespali v nedalekém městečku Slunj (které mimochodem také stojí za to si projít!) a vyrazili na osmou hodiny na Plitvice. Původní plán byl na sedmou, kdy se brány národního parku otevírají, ale spánek byl silnější. I tak jsme pokladny doslova proběhli a horní jezera si užili téměř bez lidí, což byla naprostá paráda. Pro mě to byla premiéra na Plitvicích a opravdu jsem si to užil. Už když jsme ale dokončovali okruh horních jezer, bylo vidět, že lidí vydatně přibývá a když jsme se loďkou přesunuli přes jezero Kozjak ke spodním jezerům, tak už turisté řádili v plné síle. Moc jsme se tedy už nezdržovali a spodní část národního parku jsme jen bez velkého kochání proběhli a zpět ke vstupu se dokonce svezli vláčkem. Přímo pod Veliki Slap, tedy největší vodopád Plitvických jezer, jsme ani nedošli, protože se k němu stála nekonečná fronta.